Opera plus – 22.10.2016 – Vojtěch Rataj

Na lávce se odehrávají výstupy Pobudů, kteří (jazzovým jazykem a pohledem ze současnosti) glosují ostatní dění na scéně. Jsou vtipní, pěvecky i pohybově jistí (dominuje Jiří Hájek)…

Opera plus – 21.10.2016 – Operní moudrost Carla Orffa aneb Chytračka a Měsíc v Národním divadle – David Chaloupka

Výborně působí v obou operách skupiny tří pobudů, respektive čtyř kluků, kteří zastupují do určité míry komentující chór v Chytračce. Výborně sezpívané trio (Václav Lemberk, Jiří Hájek, Pavel Švingr), respektive kvarteto (Jiří Hájek, Jiří Rajniš ml., Josef Moravec, Pavel Švingr) diváky baví jako zkušení kabaretiéři v čele s pohybově velmi nadaným Jiřím Hájkem.

——————————————————————————————–

Mladá fronta dnes –  16. června 2016 – Dagmar Pecková se chystá … vyprodat Lucernu

Do Litomyšle jste přivezla songy Kurta Weilla. Čím vás zaujaly? Já jsem se s Weillem seznámila, když ho úžasně zpívala Hana Hegerová, a později v Německu. Řekla jsem si, že někdy zkusím udělat speciálně weillovský program, naplnilo se to až teď. Sny nikdy neškodí. Byla to premiéra koncertního provedení. Máme naprosto geniální dixieland, orchestr se super dirigentem Janem Kučerou, výborný je barytonista Jiří Hájek. Jsem hrozně ráda, že jsem byla schopná shromáždit kolem sebe takový tým lidí.

———————————————————————————————-

Opera plus – 14.5.2016 – Epos o Gilgamešovi – Olga Janáčková- – Vymazlená premiéra

Ivanovičův Martinů zní svěže, hutně, dramaticky, vášnivě, tragicky, v čistém, až lineárním, plném zvuku orchestru, sboru, sólistů. Postava charismatického Gilgameše v podání Jiřího Hájka s podmanivou barvou jeho barytonu …. a všichni v jednotné pohybové tvaroslovně i temporytmicky přesně rozfázované stylizaci

15.5.2016  – Michaela Vostřelová – Harmonie

…. výkon orchestru pod vedením Marka Ivanoviče, mnohdy volil krajní pomalá tempa, která v porovnání s existujícími nahrávkami odhalila nové rozměry Eposu. Vyostřil kontrasty, výraznou artikulací vystupňoval drama a lyrické pasáže dovedl k prostotě a obnaženosti. V hlavní roli barytonista Jiří Hájek, majestátní pěvecky i herecky,… všichni naplňující interpretační čistotu oratorního vokálního stylu. Jako celek působil Epos o Gilgamešovi s obrovskou intenzitou. „Je to dramatické a pronásleduje mne to ve spánku,“ komentoval práci na babylonském mystériu Martinů. Zhlédnete-li brněnskou inscenaci, možná budete tvrdit totéž.

——————————————————————————————-

Juliette – 26.3.2016 Opera plus – Olga Janáčková

Muž v okně/Obchodník se vzpomínkami ve dvojí rozdílné podobě – Vladimír Chmelo jako niternější, Jiří Hájek jako světáčtější varianta této postavy.

26.3.2016  Harmonie – Denisa Valterová

Z dlouhého seznamu vedlejších postav je třeba zmínit Jiřího Hájka, jehož Muž v okně měl správnou avantgardní loutkovitost.

————————————————————————————

Malá rekapitulace opery ND – Opera plus – 3.7.2016 – Olga Janáčková

Rossiniho Popelka … kouzelný Dandini Jiřího Hájka….

Popelka (La cenerentola) – Novinky.cz –  22.1.2016 – Radmila Hrdinová

Z ostatních protagonistů dominoval premiéře Jiří Hájek coby Dandini, a to jak suverénním herectvím, tak i dobře zazpívaným a přesně cítěným Rossinim

Divadelní noviny – 1.2.2016 – Olga Janáčková

Premiérový Jiří Hájek si však postavu Dandiniho může přidat ke svým rolím nejlepším – po všech stránkách!

Hudební rozhledy 3/16 – Anna Šerých

Velkou postavou prvé premiéry byl barytonista Jiří Hájek (Dandini), zpívá a hraje suverénně a s vervou, která roli svědčí.

——————————————————————————

Mozart a smrt, 22.6.2015 – Jiří Fuchs, Opera plus

V živější, revuálně laděné části večera Rendineho buffy Významné tajemství, se prezentoval báječným pěveckým i hereckým projevem Jiří Hájek jako dílem sporně líčený Rossini. Bylo sympatické, jak se dokázal osvobodit od dnes tak opětovně vžitých operních konvencí, které zde dříve nebývaly.

——————————————————————————-

Sunset Boulevard 15.3.2015 – Josef Herman, Divadelní noviny

Jak měly postavy vypadat a jednat, nejspíš doložil operní pěvec Jiří Hájek v roli Normina ochránce Maxe – strohý věcný projev omezil na nejnezbytnější gesta a hlasem ovšem všechny ostatní odsunul na druhou kolej.

——————————————————————————-

Prodaná nevěsta 18.6.2014 – Jiří Fuchs, Opera plus

Jako sedlák Krušina se představil Jiří Hájek, pěkný, znělý baryton. Jeho oblek, jakož i decentní brýličky na očích z něj trochu dělají vzezřením quasi bankovního radu, který si odskočil do zemědělství doby první republiky. Ale rytmicky tak často barytony improvizované místo – „Nikdy bych byl neuvěřil, že tak dobré srdce máš, že bys z nesnází nás vytrh‘, dobrovolně se podáš“ – zazpíval přesně. Bravo!

 

Glosa: Figarova svatba – adventní potěšení – 23. 12. 2013 – Olga Janáčková

Všechny role byly obsazeny našimi zpěváky, tam, kde bylo třeba, mladými – pěvecky, herecky a dokonce i typově excelentně. Figaro Adam Plachetka, Zuzanka Kateřina Kněžíková a taky Plachetková, Hrabě Jiří Hájek, Hraběnka Pavla Vykopalová, Cherubín Michaela Kapustová, Basilio Martin Šrejma, Bartolo Luďka Veleho, Marcellina Lenky Šmídové… Stará Průdkova inscenace, která měla premiéru 9. února roku 2002, typická herecká režie, zaplať pánbu za ni. Výborně oprášená, bezprostředně působící Figarka, z níž by měl i ten geniální, občas zjevně i rozpustilý mladý skladatel W.A.M. radost. Postavy vypracované, vztahy a situace také tak, reakce živé a přesné, atmosféra vynikající. … Vyklubalo se z této reprízy opravdové předvánoční potěšení. Proč se o tento nečekaný zážitek nepodělit!? Na konci velký a upřímný potlesk zúčastněného obecenstva i hráčů v orchestřišti. Všichni si výborně zamuzicírovali.

———————————————————————————

Dvořákův Jakobín na Smetanově Litomyšli – 29. 6. 2013 – Jiří Fuchs

… V popředí stáli oba čeští barytonisté, Bohuš Romana Janála, ale i Adolf Jiřího Hájka! Moc kvituji, že právě tento český hlasový obor, jdoucí v naší historii od Smetanova barytona Josefa Lva, přes veliké osobnosti typu Václava Bednáře, Jindřicha Jindráka či Václava Zítka, je i dnes reprezentován na patřičné úrovni! … Jiří Hájek, výborný Bohuš nedávné Paříkovy plzeňské inscenace, nyní na první scéně republiky ale představuje vynikajícího Adolfa v tónu, výrazu, ale i ve figuře! Viděl jsem již hodně různých Jakobínů, ale lepšího Adolfa si těžko vybavuji, všechna čest mladému, nadějnému barytonistovi Národního divadla!…

 ———————————————————————————-

Plzeň: Ravel a Orff v jednom večeru – 24. 6. 2013 – Jiří Fuchs

….Mezi sólisty vynikal tvárný, pružný hlasový projev Jiřího Hájka. Ve velice polohově obtížném barytonovém partu si vedl zejména po výrazové stránce velmi přesvědčivě….

————————————————————————————-

Turandot v Plzni – 24. 3. 2013 – Jiří Fuchs

… Výborné trio ministrů Pinga, Panga a Ponga představovali mladí, velmi talentovaní pěvci Jiří Hájek, Richard Samek a Ondřej Socha. Barytonista Jiří Hájek si širokodeché fráze Pucciniho doslova vychutnával. Líbila se mi pružnost a modulační schopnost jeho tvárného hlasu, schopného dynamicky jemných odstínů. Již jsem to psal loni, ale musím to zopakovat. Tak výrazné trio ministrů se v Turandot často nevídá a neslýchá…

20.6.2012 – Opera plus – Jiří Fuchs

… jsem byl nadšen výkonem trojice ministrů (Ping, Pang a Pong), která byla výtečně sezpívána a  jevištně báječně ztvárněna. Snad nepřeženu, ale v minulých inscenacích, na rozdíl od všech ostatních rolí, jsem je neviděl a hlavně neslyšel lépe ztvárněné. Imponoval zejména Jiří Hájek /(Ping) krásným projevem znělého hlasu, který z dané role učinil věru labužnickou pěveckou pochoutku. Připomněl mimoděk ve stejné roli Františka Havelku před mnoha léty, barvou svého krásného barytonu i jeho pružností a dynamikou.

—————————————————————————————-

V kárném táboře DJKT  –  8. 7. 2012 – Gabriela Špalková

…. vnitřní napětí, které by mohlo pramenit z neustále se opakujících týchž motivů Glassovy tonální hudby, ustupuje do pozadí.  Diváka omráčí od počátku důraz na nechutnosti, obscénnosti až perverznosti, jimž je nucen čelit po celou dobu hodinu a půl trvající inscenace. Jsou všude. V kostýmech, vystupování, v jednání postav. Tím spíše je třeba ocenit pěvecký a herecký výkon Jiřího Hájka v roli onoho Důstojníka

————————————————————————————–

Opera plus – Nový plzeňský Giovanni Jiří Hájek – introvertní a bojující o místo na slunci – 28. 1. 2012, Vít Dvořák

Právě dnes večer se po šestnácti letech vrací na plzeňskou scénu Mozartova „opera oper“ – Don Giovanni. Jejím hudebním nastudováním byl pověřen dirigent Jiří Štrunc, režijně inscenaci připravil dlouholetý dramaturg a sólista opery Zbyněk Brabec, zpívat se bude v italském originále. V titulní roli potrestaného prostopášníka se plzeňskému publiku představí vedle Svatupluka Sema i další mladý barytonista, Jiří Hájek, jedna z výrazných mladých osobností, které dnes už bývalý šéf opery pražského Národního divadla neváhal do souboru první scény angažovat.

Během svých studií jste vystřídal několik pedagogů. Byla to přímá nebo křivolaká cesta? Dlouho jste se jako zpěvák hledal? Myslím hlavně, co se techniky zpěvu týče?

Jak už je z otázky patrné, poznal jsem za svůj život řadu pedagogů a musím tedy konstatovat, že cesta k uspokojivé hlasové technice nebyla přímá, ale velmi křivolaká. Nikdy jsem se do hloubky nezabýval tím, proč bylo těch pedagogů tolik, ale vím,že vždy jsem vstupoval do jejich tříd s maximální důvěrou a odhodláním posunout se dál. A pokud jsem nebyl sám se sebou spokojený,tak jsem se poohlédl dál ve stejné víře v další posun. A i dnes jsem na té cestě hledání a zdokonalování. A vím, že na ní budu po celý svůj pěvecký život.

Absolvoval jste také nejeden mistrovský pěvecký kurz. Povězte prosím, jak velký mají podobné zkušenosti pro mladého zpěváka význam? Dá se na nich při dalším vývoji třeba i stavět nebo je to prakticky jen taková třešnička na dortu?

Myslím, že stavět se na nich opravdu dá. Mohou být inspirací, tím správným nasměrováním. A tou třešničkou na dortu bych viděl možnost seznámit se s významnými osobnostmi opery.

Jaký typ repertoáru vám zatím nejvíc sedí? V jakém se momentálně cítíte nejlépe? Ptám se proto, že soupis vašich rolí je vzhledem k vašemu věku již poměrně různorodý…

Vždy jsem se opravdu dobře cítil v Mozartových postavách. Atˇuž hrabě Almaviva, Guglielmo nebo Papageno. Jsem velmi vděčný, že je mohu na jevišti Stavovského divadla zpívat. A věřte, že bych s trochou nadsázky dokázal byt štasný, i kdybych měl jen je. Jsou ale další role na které se vždy těším: Bohuš v plzeňské inscenaci Jakobína, Marcello z plzeňské Bohémy, Belcore v Nápoji lásky v Národním divadle, Doktor Malatesta z Dona Pasquala v Českých Budějovicích… Jsou to role kavalírské, bufózní. žádní dramatičtí hrdinové. A když se ptáte na repertoár, který mi sedí, je zde něco, co jsem vždy miloval, a tím jsou písně. Bohužel příležitostí zpívat je ale je velmi málo.

Nemůžu se nezmínit o vašem Paulovi z Glassových Příšerných dětí v režii Alice Nellis, aspoň pro mne roli, ve které jste na sebe upozornil nejvíc. Nakolik vám přirostla k srdci? Není vám líto té bezpochyby velké dřiny na ní jen pro pár repríz, o zápřahu pro hlas ani nemluvě?

Líto mi to opravdu není. Ba právě naopak. A k srdci mi přirostl nejen Paul, ale celá naše skupina bláznů.Tak, že jsem dlouho po posledním představení cítil něco jako abstinenční příznaky. Na začátku jsem opravdu nevěřil, kolik radosti mi to dá. Dnes jen s úsměvem můžu zavzpomínat na ty nekonečné hodiny marného snažení naučit se alespoň jednu stránku. Nakonec se ale vše poddalo a já mohl ve staré vývařovně zažívat skutečnou radost ze své práce. Děkuju Alice. Děkuju kamarádi blázni…Před nedávnem jsem se svého staršího kolegy, který má za sebou celou řadu úžasných představení a inscenací zeptal, jestli by dokázal vybrat to ze všech nejcennější. A on skutečně jednu inscenaci jmenoval. Je docela možné, že pro mě to budou třeba právě naše Příšerné děti.

Teď odjinud: Co si vůbec myslíte o vaší hlasové výdrži, o odolnosti vašeho hlasu? Jste na něj hodně opatrný? Podle četnosti vašich vystoupení a také poměrně značné „rozježděnosti“ se zdá, že vám větší zápřah nevadí. Opravdu ne?

Těch faktorů, které ovlivňují hlas, je celá řada. V první řadě je to zdraví. Pokud je tělo v pořádku, hlas funguje. Dál je to již zmíněná technika. Je opravdu obtížné skloubit jeden den Bacha a druhý den Vlacha. Ale i tomu se dá trochu předcházet při plánování. V krku nemám ocelová lanka, ale dva trochu víc trénované svalíky. Občas se cítím opravdu unavený a pak si nadávám a zlobím se, že nedokážu trochu ubrat. Snažím se si najít čas pro odpočinek.

Abychom se také dostali k vašemu plzeňskému Donu Giovannimu. Je to tuším vaše první setkání s touto rolí – nebo se mýlím? Jak dlouho jste se na ní chystal? Máte nějaký vzor? Kterého z těch mnoha interpretů téhle skvostné role v ní obdivujete nejvíc?

Na VŠMU v Bratislavě jsme mohli v rámci operního studia nastudovat celou operu a poté ji na konci semestru provést na jevišti s orchestrem. A ve druhém ročníku mi přidělili právě Dona Giovanniho. Ten se tedy stal mou první celou rolí. Byla to tehdy velká výzva. Na nastudování bylo hodně času a bylo velmi intenzivní. A já z něj vlastně čerpal i teď. Velice mě překvapilo, jak hodně je ta role do paměti vryta. Nedalo mi téměř žádnou práci ji vytáhnout ze šuplíku. Samozřejmě jsem ale musel celý part znovu nazpívat. A bylo velmi příjemné citít, jaký rozdíl to po těch letech je.Skvělých představitelů téhle role je opravdu mnoho, ať už po vokální nebo i po herecké stránce. Ale je přece jen jeden, který pro mě představuje sloučení obého, a tím je Sir Thomas Allen.

Před časem jsem mluvil právě na téma Don Giovanni s jedním z vašich starších kolegů, který tuhle roli zpívá už bezmála dvacet let a který snad o každém taktu z ní je schopen mluvit dlouhé minuty – a přesto bylo evidentní, že o její interpretaci stále velmi intenzivně přemýšlí a pracuje na ní. Jak to máte vy? Jak hodně se vám podařilo se s Donem Giovannim sblížit?

Ten rozhovor s Romanem jsem četl. Romana si velmi vážím a obdivuju ho pro jeho profesionalitu. Možná bych o té roli dokázal také chvíli hovořit, ale je jisté, že bez důkladného rozboru textu a bez dokonalé znalosti notového zápisu nelze odvést dobrou práci. Mě, introverta, baví vžít se na jevišti do role zcela opačné.A co opravdu miluju je, hledat si v situacích různé nuance výrazu.

Roman Janál mluvil také o tom, jak ho i po těch mnoha letech Don Giovanni fyzicky i psychicky pokaždé doslova „užírá“. Jak vy tuhle roli prožíváte? Kolik sil vás stojí? Rozdáváte se na jevišti až na doraz, nebo považujete za důležité si třeba právě u takovéto role nechat určitou rezervu, nadhled?

Je to velmi náročná role a sebere opravdu hodně sil. Jsem typ zpěváka, který nedokáže udržet od role odstup. Je to sice nebezpečné kvůli hlasu, ale mě by to jinak nebavilo. Jsem spokojený, když cítím tu opravdovost vztahů. Za sebe ale musím říct, že pokud vše funguje jak má a na konci se dostaví ta euforie z dobře vykonané práce, vím, že – ať to bylo sebe těžší – mělo to význam. Ta vložená energie se mi vrací a je po únavě.

Don Giovanni je nesčíslněkrát inscenovaný titul, který od režisérů už zažil a vydržel mnohé. Jak se ztotožňujete s plzeňskou režií Zbyňka Brabce? A se způsobem jeho práce? Jak hodně a v čem konkrétně se při jeho režii projevuje to, že je sám zpěvák?

V přípravě. Bylo znát, že má Zbyněk připravenou koncepci celé opery, promyšlené všechny vztahy. Nejhorší pro zpěváka je potulka po jevišti a tomu jsme se díky němu vyhnuli. Rozhodl se převyprávět příběh bez větších změn, v zásadě přesně, jak umožňuje text. Neměl jsem nejmenší problém naplnit jeho představy. Čeho si opravdu vážím je to, že i on byl ochotný přijmout mé nápady. Díky za to.

Rád bych se zeptal také na jednu věc, úplně odjinud: Máte kariéru pořád ještě před sebou a tak je logické, že zdaleka ne vše je ve vašich výkonech pokaždé ideální. Jak snášíte kritiku? Ať už od kolegů, či třeba výhrady od recenzentů? Jste v tomhle hodně senzitivní nebo naopak? Jak moc si připomínky berete k srdci?

Kritika k mému povolání patří. Musel jsem se naučit s ní žít. Špatná kritika mě nutí zamyslet se, dobrá potěší. Bohužel si neumím mnohdy držet nad svou prací a tedy i kritikou nadhled. Mohli bychom se o kritice a o práci kritika bavit velmi dlouho, Ale jedno vím jistě:je na každém, ať už sólistovi či kritikovi, zda dělá svou práci poctivě, rozumně, ale také s citem. Proto máme přece svědomí.

Jaké další nové věci vás čekají? A máte momentálně nějaký profesní sen? Ať už roli, divadlo kde byste si chtěl zazpívat nebo zpěváka či dirigenta, se kterým byste se toužil při práci potkat?

Nejbližší dalši premiéra mě čeká v Národním divadle, a to role Lorda Mountjoye v Brittenově Glorianě. Velice se na to těším. Na mé práci mě baví, že občas můžu nečekaně zkusit něco zcela nového a zajimavého, jako třeba potápění a natáčení ve čtyřech metrech pod hladinou pro Příšerné děti, nebo kurzy Tai chi pro Guglielma. Pro Glorianu se zase učím staré renesanční tance Voltu a Galliardu. V budoucnu bych se rád potkal na jevišti se svou ženou Lucií. Třeba v Oněginovi nebo ve Figarově svatbě.

A jaký je „civilní“ Jiří Hájek? Ať už povahou, zájmy, přístupem k životu?

Šťastný a spokojený manžel a otec dvou dcer. Jsem introvertní přecitlivělý rak, který se snaží vybojovat si místo na slunci.

Hodně úspěchů nejen při novém plzeňském Giovannim, hodně nových příležitostí a taky hodně slunce. A díky za rozhovor.

————————————————————————————-

Příšerné děti – Hudební rozhledy 4/14 – Ivan Ruml

 Barytonistka Jiří Hájek dokázal vystihnout všechny složité záhyby Paulovy duše, která se zmítá mezi potlačovanou láskou k Dargelosovi přes dráždivě ambivalentní vztah k sestře (od sourozeneckého incestu je už jenom krůček), až po citové vzplanutí k Agátě, jíž nedokáže po „chlapsku“ vyznat lásku

E15 – 20.6.2011 – Vladimír Hulec  

Hlavními hvězdami jsou především oba hlavní představitelé, Alžběta Poláčková a Jiří Hájek. Málokdy se v opeře podaří tak dokonale skloubit pěvecké dispozice s typově charakterními a hereckými. Z obou čiší hudební energie a fyzický a psychický prožitek.

Triumf  ND a Philipa Glasse v Psychiatrické léčebně – 18. 6. 2011 -Vít Dvořák

… V opeře debutující režisérka Alice Nellis…. Jen v superlativech lze hovořit i o čtveřici interpretů: Jiřím Hájkovi (Paul), Alžbětě Poláčkové (Lise) – u obou jde bezpochyby o jejich nejvýraznější výkon za dobu angažmá v ND, kontratenoristovi Janu Mikuškovi (Dargelos – Agathe) a srbském tenoristovi Ljubomirovi Popovićovi, stejně jako i o hudebním nastudování v případě soudobé hudby odborníka na slovo vzatého Petra Kofroně… Jediná, ale zásadní výtka adresovaná Národnímu divadlu by přišla v momentě, když by jeho vedení urychleně nepřikročilo k přidání dalších hracích termínů inscenace, ať už ještě v této či zkraje příští sezony. Všech pět plánovaných červnových repríz Příšerných dětí je totiž beznadějně vyprodáno.

————————————————————————————–

Jakobín – 20.6.2012 – Opera plus – Jiří Fuchs

… Na vývěskách omluvený Jiří Hájek (Bohuš) pro indispozici, zněl kupodivu v prostoru jako jeden vůbec z nejlepších tohoto večera, prostě indispozice se rozptýlila vstupem na podium, jak to občas bývá a posluchač nesmí na obdobné vývěsky až tak moc dát.

Jakobín z Plzně – 2. 3. 2011 -Vít Dvořák

… Jedním z hlavních tahounů večera byl bezesporu Jiří Hájek, který coby Bohuš zaujal … Hájkův baryton se velmi dobře poslouchá, má onu potřebnou slovanskou vřelost i přesvědčivost ve výrazu a je velkým příslibem pro budoucnost, pokud na sobě jeho majitel bude dál systematicky pracovat.

—————————————————————————————

Turek v Itálii – 8.6.2011 – Opera plus – Gabriela Špalková

Jiří Hájek jako Marcello uspěl především po výrazové stránce podpořené dobrou artikulaci, což se bohužel o ostatních říci nedá.

—————————————————————————————

Kouzelná flétna, Divadlo J. K. Tyla v Plzni potěší –  10. 4. 2010 – Gabriela Špalková

…. Pěvecky a herecky skvělý Jiří Hájek si v roli bodrého ptáčníka získal publikum nejen zpěvem, ale i správně vyváženou komediálností. Nesklouzává k laciné frašce a jeho scény dokáží pobavit…

————————————————————————————–

Phillip Glass: V kárném táboře La Fabrika Praha Holešovice – 9.6.2006 – Radmila Hrdinová, Právo 

Kafkova temná povídka o Cestovateli, který se stává svědkem zrůdně provedené popravy, vyzněla v prostoru holešovické továrny velmi působivě. Režisér Miroslav Bambušek, který se v prvním představení dokonce ujal role Odsouzeného za herce Karla Dobrého, využil jak Glassovy hudby v mistrném provedení komorně obsazeného Agon Orchestra Petra Kofroně, tak i syrového prostředí haly. V roli Cestovatele se zaskvěl vynikající glassovský interpret, americký tenorista James Clark, ale i domácí pěvec Jiří Hájek se role Důstojníka zhostil velice dobře. Škoda, že jen pro dvě představení.

—————————————————————————————–

árie z opery Figarova svatba – Seged

http://www.youtube.com/watch?v=rdQk-tAp-as

ukázka z opery V kárném táboře

ukázka z opery Prsy tiresiovy

ukázka z opery Voják a tanečnice

ukázka z opery Hoffmannovy povídky 

 

 

/